Co v knihách nenajdete 1

V realitních investicích musíte vždy dohledávat spoustu informací a pracovat s co největším množstvím dat. Vždy jsou to ale poměrně tvrdá data, která můžete, když víte jak, celkem snadno zjistit a ověřit. Pokud se v této oblasti již nějaký čas pohybujete, stane se z toho celkem snadná rutina, nejlépe v případě, že nemusíte postupy získávat vlastní zkušeností, ale někdo Vám s nimi poradí. Do hry ale vstupuje jedna velká iracionální část světa, na kterou vás žádná teorie nepřipraví, a to lidský faktor. Vaše práce bude záviset na velkém množství situací, ve kterých se budete setkávat s lidmi, a ti ovlivní výsledek vaší práce takovým způsobem, který by Vás ani ve snu nenapadl. Jsou to prostě situace, které v knihách ani žádných jiných teoretických poučkách nenajdete.

Jednoho dne, není to tak dávno, se dražil byt v exekuci v jedné Pražské části. Což o to, takových je, ale tento nás zaujal tím, že jej dražil přímo finanční úřad. Tyto dražby jsou totiž fyzické, takže se dá očekávat, že účast nebude velká. A tak jsme se rozhodli, že se dražby zúčastníme. Proběhlo klasické kolečko s prověřením bytu a všech dostupných informací, lokality, katastru nemovitostí, odhadu ceny. Vše bylo v pořádku, čísla pro potenciální zisk zajímavá, poslali jsme tedy dražební jistotu a datum a čas dražby pečlivě zaznamenali do kalendáře. Pak už jen čekali na účast v dražbě, kterých jsme již absolvovali nespočet.

Den před dražbou padlo rozhodnutí na cestu vlakem. Dálnice do Prahy je jedna velká katastrofa a já jsem vlakem jezdil dlouhé roky, vždy k naprosté spokojenosti. Na rozdíl od auta, ve vlaku totiž nemusíte mít oči na stopkách a nepřijedete do Prahy jako byste běželi maraton. V klidu se usadíte, otevřete notebook a po cestě uděláte spoustu práce. Na dražbu se rozhodl cestovat bratr a já mu vlak vřele doporučil.

Jenže ten den mělo být vše jinak. Když mi bratr volal 5 min před plánovaným příjezdem do Prahy a nacházel se zrovna u Pardubic, pochopil jsem, že je něco špatně. Ono nestačí, že je rozkopaná dálnice, musely se rozkopat i koleje. To asi proto, abychom cestování měli plné dobrodružství, kdy dorazíme do cíle. Vlak sice oznámil možné 15ti minutové zpoždění, ale z něj se stalo 45ti minutové. A to už byl velký problém.

Poté co bratr dorazil 15 minut před začátkem dražby na hlavní nádraží, bylo jasné, že metrem nebo pěšky to na dražbu nestihne, byť byla nedaleko. Rozhodl se tedy vyhledat taxi služby. S funěním do telefonu mi volal, kde že má taxíky hledat. Vedle nádraží jich vždy parkuje celá řada, logická volba tedy byla podívat se tam. Po příchodu zjistil, že taxíků je zde opravdu hodně, ale… Všichni bez výjimky ho odmítli, že zrovna na někoho čekají a doporučili mu, že si má zavolat taxi telefonem. Že dorazí maximálně za 10 min. Pravděpodobně všichni čekali na vlak plný japonských turistů a chápu, že někdo v tričku a teniskách neodpovídá představě bohatého turisty, kterého je možné povozit kolem Prahy, než s ním dorazíte do hotelu. Už nějak začínám tušit, proč jsou služby, jako je Uber, u nás stále populárnější.

Protože bylo jasné, že začátek dražby není možné stihnout, zvedl jsem telefon a jal se volat na finanční úřad s poníženou prosbou, zda by mohli začátek dražby o pár minut odložit. Z vlastní praxe víme, že to lze a nebývá to zase takový problém. Ale, to byste nesměli narazit na lidský faktor.

Paní na FÚ: Finanční úřad, prosím (hmm, je super vědět, kam přesně jste se dovolali a s kým mluvíte)
Já: Dobrý den, Petr Vašek, mohl bych prosím mluvit s paní Vonáskovou? (jméno je změněno)
Paní na FÚ: Ona tady teď není. (opět vyčerpávající informace)
Já: Teď by měla probíhat dražba bytu. Kolega uvízl ve zpožděném vlaku, tak bych s paní potřeboval mluvit, zda by mohla posunout začátek dražby.
Paní na FÚ: Ona už je v dražební místnosti.
Já: A mohla byste mi na ní prosím dát kontakt?
Paní na FÚ: Do té místnosti se nedá dovolat. (v dnešní době?). A vůbec, měli jste si přečíst dražební vyhlášku. Dražba začíná v 10.
Já: Tu jsme samozřejmě četli, ale se zpožděným vlakem jsme tak úplně počítat nemohli. Nedala byste mi prosím kontakt. Já bych se s ní chtěl domluvit, zda by mohla posunout začátek dražby o pár minut. Neměl by to být problém a už jsme narazili na situace, kdy se dražba posunula.
Paní na FÚ: No, tam se nedá dovolat. To nejde. A měli jste si přečíst dražební vyhlášku.
Já: Co se dá dělat, když to nejde, tak to nejde. Děkuji za ochotu a přeji hezký den.

Volám zpět bratrovi a sděluji mu, že nemusí nikam spěchat, protože to stejně nestihne. Což je informace, která ho po 4 hodinách ve vlaku rozhodně potěšila. Nadává a lituje, že nejel autem. Tak jen ze zvědavosti koukám, jak vypadá dálnice, a co čert nechtěl, před Prahou je havárie kamionu, doprava stojí. Takže ani autem by nejspíš dražbu nestihl.

Jak jej vidět, u této práce se dostanete do takových situací, které nejste schopní ovlivnit a hlavně vás ani nenapadne, že s nimi musíte také počítat. Co vše se nám již stalo a jak se nám podařilo (nebo taky nepodařilo) danou situaci vyřešit, se dozvíte na našich kurzech. Máme zkušeností na rozdávání :-).

V dalších příspěvcích popíši některé další zábavné (a některé méně zábavné) situace, na které jsme narazili. Příště bych se rád podíval na právní problémy, na které vás také teorie nepřipraví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *